neděle 30. listopadu 2014

Bangkok s Týnou, Paříž, Frankfurt s rodiči

Zdravím všechny. Ozývám se po delší odmlce. Já vím, jsem hrozná! Omlouvám se.
Od mého posledního příspěvku se nic moc zajímavého neodehrálo, ale tak samozřejmě se něco najde, takže zřejmě začnu s Bangkokem, který jsme si zažádaly společně s Týnou. Chtěli jsme ten nejdelší, ale nakonec jsme dostaly jenom 35 hodin. Ale tak mohlo to být i horší. Posádka byla jakžtakž, nemastná neslaná, takže jsem byla ráda, že tam mám jednu ze svých zpřízněných duší - Týnu.
Když jsme měly po servisu a měly trochu volna, začaly jsme plánovat, co v BKK podniknem - brzo, že? :D Původní plány byly památky, koupání se slonama a projížďka na nich, nebo krmení mláďat tygrů, nebo floating market - plovoucí trh (foto viz. níže pro představu)... No a realita byla taková, že jsme dělaly snad všechno, kromě toho výše uvedeného :D Když jsme dorazily na hotel, tak se zbytek posádky domlouval, že si dáme sraz dole na recepci a že půjdeme všichni na večeři a potom někam do ulic. Nám se s Týnou moc nechtělo, protože jsme chtěly mít svůj program a nemluvit pořád jenom anglicky. Takže jsme na ten sraz nedorazily. Nejdřív jsme si trochu zdřímly a vyrazily jsme na nákupy. Já jsem potřebovala nějaký kryt na mobil, Týna chtěla kabelku... Vzaly jsme si "tuk tuk", což je jeden z nejlevnějších dopravních prostředků a vyrazily jsme. Samozřejmě v nákupním centru jsme zkysly celý zbytek dne. Nakupovaly jsme, koupily jsme si stejné šaty jak dvě trubky a že si necháme udělat vlasy jako Carrie Bradshaw ze sexu ve městě... Výsledek měl do její podobizny daleko a vydržel nám asi 2 hodiny :D Zpět do hotelu jsme dorazily dost pozdě. V rychlosti jsme se převlíkly a vyrazily jsme zase ven. Nechaly jsme si namalovat karikaturu od pouličního "umělce", na které si nejsme vůbec podobné, ale tak hezká památka a potom jsme se chtěly jít někam najíst, ale téměř všechny hotelové restaurace byly zavřené. Nabídl se nám nějaký "tuktukář", že nás odveze do restaurace a že tam na nás i počká a pak nás odveze kam chceme a za celkem směšné peníze, tak jsme nasedli. Týpek nás zavezl do takové...jak to nazvat... barabizny, že tam bych se nenechala nažrat ani svého psa! Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že chceme něco luxusního, nějakou normální kamennou třeba hotelovou restauraci. Jenže ten chudák moc anglicky nerozumněl a zavezl nás na ulici, kde prodávají ti pouliční thajci ty největší smrady a hnusy a vaří to za absolutně nepřijatelných hygienických podmínek. Tak to jsem už začala chytat nervy, tak sem mu řekla, že to taky není pro nás...Nakonec nás zavezl kamsi do další hrůzy, ale já už jsem měla takový hlad, že jsme tam už zůstaly. Ceny jak v hotelové restauraci a prostředí ala katastrofa! Náš driver na nás stále čekal, takže po večeři jsme opět nastoupily a vyrazily jsme na "ping pong" show. Kdo o této šou už slyšel ví o co se jedná. Kdo ne, tak se mu to pokusím trošku přiblížit. Je to nechutná šou, kde ženy předvádí, co je všechno možné "vykouzlit" se svým pohlavním orgánem. Laicky řečeno: strkají si do vagíny různé předměty, sfoukávají svíčky, otevírají láhev od Coca Coly, vystřelují šipky a strefují se do nafukovacích balonků atd atd :D No, takže jsme řidičovi řekli, ať nás na nějakou takovou šou zaveze. Jeli jsme po hlavní silnici, když náhle odbočil do takové černé, úzké neosvětlené uličky. Říkám: ty vole Týno kam to jedem jako? :D vypadalo to opravdu strašidelně. Potom zastavil. Kolem dokola posedávali a polehávali bezdomovci nebo co to bylo, všude tma, žádná divoká ulice, jak jsem si to původně představovala, nikde žádný nápis, upoutávka nic! jenom tma, ti divní chlapi a my dvě :D no a řidič nám řekl, že tady to je. Hodily sme na sebe vystrašený pohled, pokrčili ramenama a vystoupily jsme z tuk tuku. V tom se otevřeli dveře jednoho těch strašidelných domů a nějaký týpek, že: "ping pong šou"? lets go, lets go! U pokladny nás zkásnul nekřesťanské prachy za vstup a vešli jsme dovnitř. Vypadalo to jak doupě, které nemělo absolutně nic společného s ničím legálním, ale tak co už :D sedly jsme si a koukáme. "učinkující" slečny to evidentně strašně bavilo a vypadaly dost otráveně, což otravovalo aj mě. Prostě jedna holka vystoupila na pódium, vysvlékla se a z její vagíny začala vytahovat takový gumový fosforující špagát nebo co a tahala, tahala, tahala..nemělo to konce. Přísahám, že když to vytáhla celé, mělo to cca 10 metrů, jelikož s tím obtočila všechny tyče, které byly podél dokola celého pódia. No a pak nastoupila další, která tam sfoukávala svíčky z dortu a podobně. Těch holek tam bylo asi 10 a pořád se střídaly dokola, takže jsem byla zklamaná. Myslím si, že ty šou někde v centru jsou úplně o něčem jiném, ale tak příště. Pak jsme se tam seznámily s nějakýma australanama a prej jestli jdeme s nima kamsi. Tak jsme se sebraly a jeli jsme tuk tukem s nima někam strašně daleko. Říkám si: ty vole jak my se jenom odsud dostaneme na hotel, to by mě opravdu zajímalo. Dorazily jsme na nějakou živou ulici, kde to bylo plné mužatek a turistů. Jen těžko bylo poznat, zda proti vám jde muž nebo žena. Někteří vypadali fakt strašidelně :D a některé mužatky zase vypadaly doooooost dobře na to že to jsou v originále chlapi :D S těma klukama jsme posedávali na vodní dýmce ještě asi dvě hoďky a říkám Týně, že bysme už měly jít. Jinak jak jsem tvrdila, že angličanům kvůli jejich přízvuku moc nerozumím, tak těmto australanům jsem nerozumněla jediné slovo! Normálně než jsem pochopila jejich otázku How old are you, tak mi to trvalo snad 5 minut :D Tuktukem jsme dorazily na hotel v 5 ráno a koho u hotelu nepotkáme? Naši posádku, která se taky vracela někde z venku. Byli zřejmě trošku naštvaní, že jsme nešly s nima, ale tak my jsme si to užily, takže nám to bylo fuk :DNa druhý den jsme spaly myslím do 1 a že si zajdem ještě ze zbytku peněz co nám zbyly na masáž nohou a na jídlo. Té masáže jsem se bála, ale nakonec to bylo celkem fajn :) No a ani jsme se skoro neprobraly a už jsme letěly zpátky. Takže toť ve zkratce náš Bangkok s Týnkou.



 











Mám pocit, že pár dní na to jsem měla Londýn, kde jsem se dozvěděla, že Gulf Air pořádá recruitment na Slovensku a v Česku. Byla jsem šťastná, že nás tu zase bude víc :) Psalo mi pravděpodobně hodně z vás. Snažila jsem se odpovědět na co nejvíce otázek a doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. Hlásila se spousta mých kamarádek, no bohužel na ně zřejmě čeká lepší letecká společnost, jelikož nebyly úspěšné ač jsem o nich nepochybovala. Někdy opravdu nechápe nikdo podle čeho letecké společnosti vybírají. Ale oni na to přijdou časem :) První slečny by měly dorazit už před vánocema, tak se na vás moc těším. Když budu mít náhodou volno, přijdu vás přivítat. Chtěla bych taky moc poděkovat Veronice za krásný komentář pod předchozím článekm, který mi udělal obrovskou radost a taky tě ráda poznám osobně.

Jednou ráno jsme šly s holkama na snídani a už ráno jsem cítila, že mi není dobře. Objednala jsem si jídlo, ale vůbec jsem na něj neměla chuť a měla jsem pocit, jak kdyby mě někdo zmlátil. Říkám si, tohle není dobrý. A začla jsem cítit, že mám horečku. Tak jsem si šla koupit teploměr. Na teploměru se ukázalo 38,3. Tak jsem šla domů, uvařila si paralen hot drink nebo co to bylo a že si vezmu antibiotika, jenže jsem zjistila, že jsem už všechny porozdávala. Úplně přesně jsem věděla, kde jsem to chytla. Pár dní před tím jsem měla let do Saudské, kde zpět cestovali zase nějací ti poutníci a bylo to úplně full let a všichni ti lidi přisahám všichni vypadali jako 5 minut před smrtí!!!!
 V noci sem měla noční let do Islamabádu. Myslela jsem si, že to zvládnu a že poletím, tak jsem si šla lehnout. Jenže jsem nemohla usnout a při dalším měření už jsem měla horečku 39. Tak jsem si vzala taxika a že pojedu do nemocnice pro antibiotika ať mi napíšou potvrzení, že nejsem schopná ten dnešní noční let absolvovat. V nemocnici mi dali hned kapačku na snížení teploty, dali mi antibiotika a jela jsem domů. Zavolala jsem do práce, že jsem nemocná. Tak se mě ptali jak dlouho nebudu schopná? Řekla jsem, že mi stačí jen jeden den, protože pak mám 3 dny volno, tak to se dám dohromady. Jenže je to trošku složitější. No prostě závěr byl ten, že mi dali sice nemocenskou na ten jeden let do Islamabádu, ale na druhý den ráno mi volali na let do Kypru. Měla jsem standby a nemohla jsem to odříct. Já jsem akorát myslela, že mi fakt nezavolají. No takže jsem se nějak vyhrabala z postele, letěla jsem a cítila jsem se hrozně. Nejhorší je opravdu lítat, když jste nemocní. Při přistání mě tak boleli uši, ale tak strašně, že jsem se v letadle normálně rozbečela, jak to bolelo. A nemůžete dělat nic! No a pak jsem měla tři dny off, takže jsem se dala dopořádku.



Potom se zase dlouho dlouho nic nedělo a dostala jsem let do Paříže. Nebo spíš než dostala, tak jsem si o něj zažádala. Žádala jsem buď o Frankfurt nebo o Paříž, tak jsem dostala Paříž. Letěli jsme malým letadlem A320, kde se posádka skládala ze mě a 6ti dalších gentlemanů :) Věkový průměr byl zřejmě kolem 50ti :D Byla jsem samozřejmě nejmladší ještě spolu se Sky chefem (mimochodem - mimořádný kousek) :D njn, evropan :D Přiletěli jsme brzo ráno, kolem 6té hodiny, ubytovali jsme se v hotelu, já si trošku pospala a vyrazila jsem sama do města, jelikož nikdo jít nechtěl. Hotelový autobus mě přivezl zpět na letiště, kde jsem si měla koupit celodenní lístek na metro, vlak nebo nevím co to bylo. Lístek stál neuvěřitelných 22 euro. Než jsem se zorientovala byla aspoň půlhodina pryč. Složitější systém dopravy jsem snad nezažila! Vlastně jo, v NY, ale to jsem tam byla s holkama, jenže teď jsem byla sama. Ale po nějaké době jsem to prostě riskla a do jednoho z těch vlaků nastoupila a kupodivu jsem měla štěstí. Přijela jsem až na zastávku, kde měla být eiffelovka. Vystoupím, rozhlížím se..nikde nic. Myslela jsem, že ji uvidím hned. Tak jsem šla za lidma, beztak tam jdou taky.. Držela jsem se asi 20 metrů za nima, když z ničeho nic odbočili do nějaké boční uličky vlevo, tak jsem došla k té uličce a v tu chvílí na mě vykoukla obrovská, krásná eiffelova věž. Nečekala jsem, že bude tak blízko a všichni mi říkali, jak je eiffelovka malá a že nuda... Já jsem byla nadšená. Přišla mi krásná a moc se mi líbila. Původně jsem si říkala, že si i zaplatím ten vstup a vyjedu si až nahoru. Cena mě ani tak moc neodradila, ale když jsem uviděla tu řadu, tak jsem si to rozmyslela. Potom jsem se vydala na tu nejznámější ulici "šánzelizé", po cestě jsem potkala další kopu památek. Kdo mě zná, tak ví, že ja na chození po historických památkach nejsem a nebavi mě to. Takže jsem se sice u toho fotila, ale nevěděla jsem u čeho významného se to vlastně fotím :D Takže jsem pak nahrála Káti zprávu na whatsup, že je to tu moc hezké, že jsem pravděpodobně viděla dost památek, ale že až přijedu do Bahrainu, tak že jí ukážu fotky a ona mi řekne, kde jsem to vlastně byla :D No turista jak sviňa. Na náměstí se už všechno připravovalo na vánoční trhy. K mé smůle se všechno otevíralo dva dny po mém odjezdu, takže tak tak mě to minulo bohužel. Potom jsem jela na další zastávku. Když jsem vystoupila všude byly krásné kavárničky, restaurace, stylové hospůdky...Bylo to tam moc hezké. Kolem 6. jsem se vracela zpět na hotel, byla už tma a byla mi dost zima. Padla jsem mrtvá do postele a ráno se letělo zpět. Let trval přibližně 5 hodin a po příletu do Bahrainu nás ještě čekal jeden let do Abu Dhabí. A to vám řeknu, že je fakt masakr. Z Paříže už jsem doletěla polomrtvá, ale to Abu Dhabi mě dorazilo úplně. Každopádně - přežila jsem.
















A jak tak život v Bahrainu plynul, jednoho dne ráno, když jsem měla volno a byla jsem domluvená s holkama na bazén mi přišla hlasová nahrávka na whatsup od mamky. Bylo dost brzo ráno, takže bohužel jsem ještě před tím, než jsem si přehrála zprávu tušila o co jde. Z telefonu se ozvalo: "Ahoj Deni, ty asi ještě spíš, ale jenom ti volám, že ráno umřela prababička." Prababička (říkali jsme jí babka), byla opravdu stará. Měla 95 let a dalo se to čekat. Vlastně my jsme to čekali všichni celá rodina už mnoho let dříve, ale pořád se držela. V posledních letech už to opravdu nebylo moc dobré, takže vlastně se jí ulevilo a je jí už dobře, ale ipřesto všechno mi to přišlo tak moc líto, že jsem se v tu chvíli dala brečet. Nejhorší pro mě bylo to, že jsem strasně daleko a že tam nemůžu být s rodinou a taky ta představa, že už ji vlastně nikdy neuvidím. Ikdyž to byla prababička, tak když jsem byla malá, často mě hlídala, když byla mamka v práci a mám na ty časy hrozně hezké vzpomínky. Pořád jsme si hrály a chytaly motýly na zahradě. Vždycky jsem jich několik pochytala, dala do zavařovací sklenice, udělala jim dírky, aby mohli dýchat, ale než došla mamka, nikdy nepřežili :) No ale to už jsou jenom vzpomínky. Babka měla pohřeb ve středu a já měla standby (pohotovost) a potom 3 dny off. Tak jsem psala na mail na rostering, vysvětlila jsem jim situaci, jestli by mi mohli dát místo toho stadby day off, že tím pádem budu mít 4 dny volno a na 4 dny se mi už oplatí jet domů a mohla bych i na pohřeba a pobýt chvilku doma. Napsali mi, že to není standardní, ale že teda mi to upravili. Tak jsem byla happy, že pojedu domů. Zkontrolovala jsem si systém a když jsem to otevřela, málem jsem se rozbrečela. Nevím jestli tam ten týpek byl ožralý nebo zfetovaný, ale dal mi teda místo toho standby off, pak off, potom Káhiru (což je jeden z nejhorších letů a ještě k tomu jsem to dostala s nejhorším CSM, který v gulfu je) a pak zase off. Takže místo 4 dnů volna jsem měla 2 dny volno, let a pak zase jeden den volno... No tak jsem mu odepsala, že mu ironicku hrozně moc děkuju, že to udělal ještě horší než to bylo a tím pádem domů samozřejmě nejedu. Někdy prostě je tady těžká domluva a dává to dost zabrat na nervy. Ale bohužel jsme malí páni. 
No a to je vlastně největší nevýhoda toho žít v zahraničí. Že se stane v rodině něco takového a vy jste daleko a kolikrát nemůžete nic udělat pro to, abyste se dostali domů. Ale s tím se musí člověk naučit žít a nějak vypořádat. Je to určitá obět a každý si musí uvážit sám, jestli takovou obět je ochoten podstoupit a jestli mu to stojí za to.

V půlce novembra jsem měla zase 3 dny volno. Tak jsem tak přemýšlela, co budu dělat a zkusila jsem našim nabídnout, jestli by nechtěli přijet do Frankfurtu, že bych tam přiletěla a byly bysme 3 dny spolu. Našim se to hodilo, žádné plány neměli, segra přijela hlídat zvířectvo a já si koupila letenku, bookla hotel a vyrazila jsem na cestu. Půjčila jsem si od Káti její obrovský kufr, plus jsem cestovala se svým středním a ještě jednim malým do kabiny letadla. Ten Káti obrovský byl v podstatě prázdný. Dohromady to bylo i s tím středním 20 Kg. V tom středním jsem našim vezla všechny věci, které už jsem tu nepotřebovala. Když jsem přišla na check in, tak ti týpci samozřejmě věděli, že jsem zaměstnanec a řekli mi, že musím čekat, protože letadlo je téměř plné, jestli vůbec bude volné místo v letadle. Protože normální pasažéři mají samozřejmě přednost před zaměstnanci. Takže pokud by bylo plno, nevzali by mě. No já jsem jim řekla, že si určitě dělají prdel, protože vím, že letadla do Frankfurtu nebývají plné, právě naopak. Ale oni vypadali úplně důležitě a že to myslí smrtelně vážně. Takže jsem asi dost zbledla a nedovedla sem si představit, že bych napsala našim, kteří už byli na cestě autem, že jsem se nedostala do letadla a nepřiletím :D Nakonec si opravdu dělali srandu, ale aby mě pustili musela jsem jim říct nějaké tři slova v arabštině. Měla jsem po nich opakovat. No mimořádně se na mě bavili a ani nevím co sem jim to vlastně řekla a hlavně to asi ani nechci vědět :D V letadle už jsem se těšila na Sky chefa se kterým jsem byla v té Paříži a haluzově měl i tento Frankfurt, takže o mě bylo perfektně postaráno. V kabině byla i jedna moje kamarádka z mojí tréningové skupiny. Sky Chef za mnou hned přišel, že jestli nechci šampaňské nebo tak :D bylo mi to blbé vůči ostatním pasažérům, tak říkám, že ne v pohodě :) Byl to noční let, takže ráno jsme dostali snídani a mě byly doneseny moje milované wafle s mangovým a borůvkovým dresinkem na porcelánovém talíři z první třídy společně s normálním příborem a nožem :D no to už na mě ostatní pasažéři, co seděli kolem opravdu trošku divně čuměli, ale tak no co :D
Po příletů do FRA jsem na záchodě na sebe hodila abáju, že naše překvapím. Už byli na letišti, takže jsme se téměř hned potkali. Když mě uviděli smáli se :D Na letišti jsem si v tom připadala divně. Všichni na mě divně civěli, ale v Bahrainu je to normálka..Přece jen ve FRA to asi ještě není až tak obvyklé a když jsem se rozhlížela, opravdu jsem tam byla asi v tu chvíli jediná abajačka :D Dali jsme si na letišti kafé a odjeli do hotelu. Naši vybalili všechny věci z auta - hlavně jídlo :D a že si dámě šlofíka, protože naši celou noc jeli autem a já letadlem. Po trošce odpočinku jsmě šli do města. Bohužel byla zrovna neděle a v Německu je uzákoněné, že prostě v neděli je tam úplně všechno zavřené. Sem tam nějaká restauračka byla otevřená, ale jinak absolutně nic! Ani blbý Kaufland a ještě k tomu všemu pršelo. No a nejhorší je, že ti naši tupci v ČR to uzákonili taky a od příštího roku to prej tak bude v neděli i u nás. Takže jsme se jen trochu poprocházeli po centru a zpátky na hotel, kde začli žrací orgie! Když jsem viděla, co všechno mamka nachystala, tak říkám, že to v životě nemůžeme sníst a já jsem hlavně chtěla ochutnat všechno!! Každopádně mamce moc děkuju a klobouk dolů!!! Taky mi říkala, že po tom celém dni vaření a chystání je daleko víc hotová jak z celé osmi hodinové cesty autem :D Bylo tam snad všechno na co si vzpomenete! Svatební koláčky od babičky, půl kila paprikové salámu (který jsem zapoměla na hotelu spolu s třema hermelínama), chleba, jednohubky, vánoční perníky, štrůdl, pražené mandle, listové slané tyčinky, klasický šampus, dětský - můj oblíbený šampus... No prostě všechno. A cca půlku z toho jsem měla vést do Bahrainu. No samozřejmě jsem si poručila i půlku svojí skříně, takže když jsem viděla co všechno se má vlézt do toho kátiného kufru, tak jsem si říkala, že NO CHANCE! Jelikož jsem ještě vezla věci i Monči. Její rodiče přijeli k našim a tam jí dovezli taky nějaké věci, takže toho bylo strašně moc. Ani jsem se nenadála a dvě noci uběhly jako voda. Byl tu čas balení, který nám dal opravdu zabrat. Všichni tři jsme téměř klečeli na kufru, abysme ho zavřeli. Naši mě ráno zavezli na letiště, rozloučili jsme se a každá jsme se vydali do svých "domovů". Byly to zatím nejlíp strávené dny volna.
























A teď zase pár pikošek s pasažérama z letu:

Před pár dnami jsem měla let do Afriky do Súdánu. A hned při boardingu se tam začal jeden chlap strašně hádat s mým cabin seniorem. Stála jsem tam jak tele opřená o sedačky a poslouchala. Jelikož se bavili v arabštině, neměla jsem absolutně šajnu vo co go. Jenom popkorn a Cola mi chyběla. Ostatní pasažéři taky hleděli, smáli se, koukali na mě, že co na to říkám... Tak já jsem vždycky jen pokrčila ramenama, že nerozumím jediné slovo, takže sranda. Přišel tam teda CSM, protože ten chlap začal být i mírně agresivní. Řekl mu, že ať jde s ním dopředu, že s ním chce mluvit kapitán. Tak jsem to potichoučku pozorovala z kabiny z povzdálí a je až neuvěřitelné jakou má kapitán sílu. Prostě to je největší autorita na palubě a každý má před ním respekt.. A ještě k tomu to byl takový delikátní kousek ten kapitán! :D No já když jsem ho viděla, jak to tam řeší prostě a jak ten týpek byl najednou táááááááááákhle malinkej.... No prostě co vám mám vykládat? Já se nedivím, že každá letuška je zblázněná do kapitánů, prostě ta uniforma a ty proužky na ramenou dělají divy! Nikdy jsem si nemyslela, že já bych byla tento typ, ale jen jsem tam stála opřená o to sedadlo předemnou, hlavu v dlaních a zasněný výraz :D Dement prostě no :D
No nakonec tomu chlapovi dal náš CSM podepsat final warning (poslední varování) a vysvětlil mu, že pokud se za letu jenom pokusí být agresivní nebo řekne jediné špatně slovo, tak že se kvůli němu bude muset udělat emergency přistání ať jsme kdekoliv a to bude pro něho znamenat katastrofu, jelikož si ho odvede policie a za takovou akci se nedoplatí do konce života. Od té doby to byl nejhodnější pasažér, jako beránek :D

Dneska jsem přiletěla z Pákistánu. Nemůžu říct, že by ti pasažéři byli zlý nebo nepříjemní. Jsou to ty typy lidí, kteří nejsou vzdělaní, neumí většina číst, psát, neví jak se splachuje záchod, neví jak se otevírají dveře od záchodu... To mě prostě baví pokaždé. Přijdou k těm dvěřím a teď začíná maturita. Na středu těch dveří je obrovský nápis "push". když do nich zatlačíte, jsou na takových kolejnicích a otevřou se. Oni se na ty dveře podívají, začnou je hladit rukama a hledat asi kliku. Tak na ně hulákám sir, push! a rukama ukazuju co mají dělat a oni se na mě podívají, pak se podívají zpátky na dveře a začnou na ně klepat :D Tak se začnu smát a zase mu to ukážu co má dělat, no a on mi tam začne tahat nahoře za čudlíky a dveře mi vylomi z koleji :D No to je prostě never ending story :D

Dneska jsem dělala na jedné straně vozíku čaj a kafe a moje kolegyně na druhé straně drinky. Takže jsem procházela celým letadlem a asi milionkrát zopakovala větu: tea or coffee for you? Sugar and creme for you? tea or coffee for you? Sugar and creme for you? tea or coffee for you? Sugar and creme for you? tea or coffee for you? Sugar and creme for you? tea or coffee for you? Sugar and creme for you? apořád dokola a dokola. Takže těsně u konce už mi z toho pěkně hrabalo a moje dávka trpělivosti s některýma pasažérama už se stupňovala. Já schválně mluvím nahlas, aby mě dobře slyšeli, ale mám pocit, že čím víc mluvím nahlas, tím oni mluví víc potichu a já je prostě neslyším. A když už jsem byla téměr u konce, tak přijdu k trojici a ptám se zase: tea or coffee... No a teď to začli mezi sebou rozebírat, že vlastně co si mají dát. Tak jsem tam stála několik vteřin než se rozmyslí a v tom mi ten jeden podal kelímek, ale neřekl co chtěl. Tak se ptám znova co teda chce jestli čaj nebo kafe? Něco zamlulal a to bylo všechno. Tak mu říkám, že ho neslyším, že co chce? A odpověď: yes. :D :D :D tak jsem se ho zeptala ještě asi dvakrát a na to už mi ten jeho kolega řekl, že chce čaj. No tak konečně se vymáčkli tvl ale já si opět neodpoustila poznámku, která samozřejmě byla neprofesionální, ale moje nervy to už prostě nevydrželi, tak říkám: "Well done! So tea! Next time if you want tea, just say tea, if you want coffe, just say coffee, easyyyyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!!!!! Pak když servis skončil, tak se ta moje kolegyně smála a řekla mi, že příště ať si dávám pozor co říkám, protože nikdy nevím, kdo na tom letů sedí a co je zač. Tak jsem jí řekla, že vím, ale že prostě ještě jsem se nenaučila ovládnout se a zřejmě mi to ještě potrvá a že mi prostě už ke konci ruply nervy :D

Jo a mám novou oblíbenou otázku pasažérů, na kterou než jim odpovím, musím napočítat do desíti. Jedu s vozíkem s pitím, kde mám nahoře vyskládané všechno co máme. Je tam Cola, Sprite, pomeranč.džus, jablečný džus, voda... A tak jedu, zastavím a ptám se: Co si dáte k pití? pasažér se podívá na ten vozík a řekne: A co máte? no tvl, si slepý nebo si ze mě děláš prču? Takže se zhluboka nadechnu a vyjmenuju mu všechny drinky, které si před tím prohlédl, ale zřejmě je neumí pojmenovat.

No a toť pro dnešek vše :) mějte se hezky.

Denis

10 komentářů:

  1. Ahojky, super blog....zaujímalo by ma, či máš aj šancu s niekým sa zoznámiť ? myslím opačné pohlavie...čo tak ten kapitán ? ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Deni,
    máš super blog a opravdu se čte jedním dechem :) právě jsem dodělala VŠ a také uvažuji o práci letušky :) avšak mám již delší dobu přítele a nejsem si jistá, jestli to je práce slučitelná s udržením vztahu? Jak jsi na tom ty? Nebo máš kamarádky, které udržují vztah na dálku?
    Děkuji za odpověď :) užívej, co jen to jde a měj se moc hezky :)
    Pa, Andrea

    OdpovědětVymazat
  3. úžasné fotky a povídání a všecko! :) :D

    OdpovědětVymazat
  4. No tak ty jsi hustá :D:D:D .... ""Well done! So tea! Next time if you want tea, just say tea, if you want coffe, just say coffee, easyyyyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!!!!!" tohle mě totálně zabilo :D:D Já si vždycky říkám, že tohle by pro mě jako pro letušku bylo asi nejtěžší, ovládnout svůj cynismus v takových situacích, ale proti tobě jsem slabší odvar :D:D:D

    OdpovědětVymazat
  5. skvelé zážitky! Rada čítam tvoj blog ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Kolik Vám platí? Kamarádka jde k Emirates a zajímá ji jestli prohloupila

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Denis, tvůj blog jsem našla nedávno a hned jsem ho celý přečetla. Píšeš suprově a ještě líp se to čte :) Každý tvůj článek prožívám s tebou a doufám, že to jednou budu moct prožít taky.

    Ještě bych se tě chtěla zeptat, jestli při výběrovém řízení hodně přihlíží na školu, kterou jsem vystudovala.

    OdpovědětVymazat
  8. Tož kde je ta letuška? Snad nedolétala? Bude ještě psát?

    OdpovědětVymazat
  9. Na tvůj blog jsem sice narazila teprve včera, ale musím říct, že jsem přečetla všechny články a nemůžu se od nich odtrhnout. Vždycky mě zajímal život letušek a opravdu jsem se zamilovala do tvého blogu. Otázkou ovšem je, jestli budeš pokračovat? Ten čas šíleně letí a jak na to koukám, už jsi nic nepřidala asi třičtvrtě roku. Přijde mi to strašná škoda a pokud si tohle čteš, byla bych fakt moc ráda, kdyby ses tady po delší době ozvala :) Ráda bych si přečetla nějaký další vtipný zážitek s pasažéry :D

    OdpovědětVymazat