pondělí 25. srpna 2014

A tak si lítám...

Tak konečně tři dny volno. Za těch x dní od posledního příspěvku jsem toho nalétala celkem dost. Někdy mám pocit, že mám tolik letů, že ze mě musí být po výplatě milionář, ale moje starší kolegyně mě opět sesadí z obláčku a ujistí mě, že to je normální "pracovní doba" letušky a že to není nic vyjímečného, takže miliony ať opravdu neočekávám :D
Většinou mám noční lety. Pro mě je to lepší, protože nesnáším ranní vstávání, ale je to opravdu mazec, když jsem měla třikrát po sobě pick up někdy kolem 23:00, přijela jsem domů někdy v 10:00 ráno a večer v 22:00 zase pick up. To je jako fakt zabiják. Měla jsem třikrát po sobě minimum odpočinek, vyloženě cca 12 hodin jenom opravdu na vyspání a zase znova. Dostala jsem nový roster na celý srpen a půlku září. Jak jsem očekávala, tak Frankfurt jsem nedostala, ale aspoň mám Londýn, kam letím v úterý a v posádce mám jednoho letušáka se kterým jsem už jednou letěla a je úplně skvělý, takže se nemusím bát, že to dopadne stejně jak v Bankoku, ale bude tam aspoň někdo, kdo se se mnou bude bavit :D Pak mám zase Bankok, tam letím s jednou slovenkou, takže taky super. A k mému úplně největšímu překvapení, ani jedna Indie a ani jeden Pakistán.


 Jednou jsem měla ranní let do  Saudské. Ráno, když jsem otráveně vstala, něco mě osvítilo a podívala jsem se do našeho systému, jestli náhodou nemám nějaké změny a co neuvidím!!!! Změna! Tak to otevřu a oni mi ten ranní let zrušili a dali mě na standby (pohotovost na telefonu, pro případ, že vás potřebují). Tak si říkám, že supeeeeeeeer, a šla jsem pokračovat ve spánku. No jako sice jsem byla naštvaná, že se nikdo ani neobtěžoval mi zavolat, ať si zkontroluju lety, jestli nemám změnu, protože kdybych se nepodívala, tak bych se normálně nachystala a čekala bych na autobus jak trubka. No tak jsem šla spát zase a asi za hoďku a půl sms od Gulf, že ať si zkontroluju změny. Úplně jsem se bála, co mi dali. Otevřela jsem to a k mému údivu tam vidím zkratku TRV - Trivandrum - Indie. Je to layover (zůstávate v destinace kvůli odpočinku) a je to prej jeden z nejhezčích layoverů, co máme a zas tak často nám ho nedávají. Tak jsem byla úplně happy až do doby, než jsem se podívala na dobu, kterou tam máme strávit. Že minimum rest - 12 hodin :D :D :D  No ale každopádně v konečném důsledku jsem byla moc ráda a vyrazila jsem na cestu. Moje posádka už byla na letišti, tak jsem tam přijela sama. Posádka úplně super. Let klasika. Indi. Když jsme jeli s občerstvením, tak za půlkou už nebyl žádný chlast :D Přiletěli jsme tam večer, takže už byla tma a moc jsem toho tím pádem neviděla. V hotelu jsme šli hned po příletu na večeři se CSM, first officerem, letušákem z first class a ještě s jednou letuškou. Byla to 5* restaurace a já jsem byla úplně v řiti, že kolik taková večeře bude stát. Pár dní před výplatou... pořád beru základ, takže prd prd nic a First officer mi říká, že v pohodě, tady je to levné a máme ještě jako posádka slevu a navíc si v Indii.... Tak si říkám, že hmmm, super, ale co jako znamená "levné" pro first officera, který vydělává takové prachy, o kterých já si můžu nechat zdát, že? :D navíc jsem si to ani nebyla schopná spočítat, protože ceny byly v těch indických penězích, takže jsem se nechala překvapit, až když jsem zaplatila kartou a došla mi smska z banky. Za perfektní véču jsem zaplatila nějakých 8 euro, což je cca 220 Kč, takže opravdu jsem se nemusela bát. Ráno jsme měli v hotelu luxusní snídani. Je to jediný hotel, kde máme snídani v ceně. No já jsem se tam tak nažrala, že jsem se nebyla schopná pohnout a už vůbec jsem si nebyla schopná představit, že budu makat v letadle :D Chtěla jsem ochutnat úplně všechno, protože tam toho bylo tooooolik, že to jsem snad ještě neviděla. Když jsme jeli zpět na letiště, bylo dopoledne, takže aspoň po cestě z auta jsem mohla vidět něco málo z Indie a řeknu vám, že to, co jsem viděla mě šokovalo. Taková chudoba všude všude všude, kam jsem se podívala! Všechno staré, škaredé, budovy rozbité bez omítek, všude jen stánky s potulnýma prodejcema nevím čeho všeho. Normálně tam byla jakože lékárna a vypadalo to jak autobusová zděná zastávka bez oken! Autobusy bez oken, lidé chodili bez bot... Dva silniční pruhy a to nebylo jak u nás že jedou auta za sebou.... Prostě kolik aut, skutrů a tuk tuků se na šířku do toho jednoho pruhu vlezlo, tolik jich tam jelo. A jak říkám, to jsem viděla jenom z auta, takže všechno narychlo. Moje kolegyně mi řekli, že ať si počkám na Filipíny na Manilu, že jestli tady se mi zdá chudoba, tak co budu říkat tam? Jdete po ulici, kousnete do jablka a v tom k vám přiběhne malý kluk a chce od vás to okousané jablko, protože má hlad! A tam je to bezdomovec na bezdomovci. Ať je to starý chlap, žena nebo děcka. Byla jsem z toho v šoku a v hlavě mi problesklo jak my se máme doma v Evropě v Česku neuvěřitelně dobře a stejně pořád budeme brblat a nadávat na všechno možné i nemožné. Vůbec nemáme ponětí o tom, jak to jinde funguje. Víme, že existuje chudoba někde ve světě, ale kdo to neviděl na vlastní oči, tak si nikdy neuvědomí ten luxus, který má doma.

Co se týká nejhorších letů pro některé je to Pákistán, pro některé Afrika... Je to individuální. Já nemůžu říct zatím o žádné destinaci, že je nejhorší nebo nejlepší. Pokud letíte Indii, která není populární hlavně kvůli pasažérům, tak pokud máte skvělou crew, tak i takový let může být sranda a nezapomenutelný v tom dobrém slova smyslu. Africké destinace taky zrovna nepatří k těm nejpopulárnějším, ale já jsem tam zažila  skvělý zážitek. Letěli jsme do Etiopie, pasažéři v pohodě, až na nějaké vyjímky zase. No přiletíme tam, pasažéři vylezou z letadla a moje crew, že pojďme ven než se letadlo uklidí, že je tam příjemně. Vykročila jsem z letadla a okamžitě mě to praštilo do nosu! Čerstvý chladivý vzduch! Úplně jsem se zastavila a kolegyně říká, že co je? Tak jsem jí jen řekla, že to je skvělý pocit, cítit po několika měsících čerstvý vzduch. Ale to nebylo všechno. Procházeli jsme se a v tom někdo řekl: ty jo dívejte, sníh!!!! Vykulila jsem oči, podívala jsem se tím směrem a tam prostě byl opravdový sníh!!! Chápete to? V srpnu sníh a ještě k tomu v Africe!!! :D :D :D Ten týpek, co tam pracoval říkal, že teď tam mají v podstatě zimu, že tam celý den silně sněžilo a že teď je kolem 14 stupňů. Takže díky tomuto zážitku mám na Etiopii krásnou vzpomínku.

No a teď pár pikošek s pasažéry, které zažíváme každá z nás na denním pořádku. Opět se předem omlouvám za nějaké to nevhodné slovo, ale bez toho to občas nejde :D Už si nevzpomínám na kterých letech se co přesně přihodilo, ale většinou jsou to lety, kde cestují "nevzdělaní pasažéři". Boarding. Pasažéři nastupují a hledají svoje místa, my jim je pomáháme najít. Pak přijde 10ti členná rodina, že chce sedět pohromadě. Tak říkám, že je to full flight, že nevím jestli to bude možné, ale že proto uděláme maximum. Posadí se ti, kteří mají místa vedle sebe nebo někde pospolu a zbyde mi jedna ženská abajačka. Tak jí říkám ať si jde stoupnout do galley a až budou všichni v letadle, tak že ju usadím. No to byl zrovna takový boarding, že ze mě lilo jak z prasete, dým v kabině v letadle z klimatizace, že jste neviděli na půl metru, pasažéři měli takové zavazadla, že prostě nebyla šance je narvat do binu, tak jsme jich pár museli offloadnout do carga no mazec.




Tak všichni jsou usazení, tak jdu k té abajačce a řeknu jí ať jde za mnou. Ukážu jí místo, kam si má sednout a ona se na mě podívá a zakroutí hlavou. Tak říkám, že co je? A ona že, nemůže sedět vedle muže :D :D :D Tak to jsem myslela, že si ze mě dělá asi prdel. Já jsem se tam málem poslední půl hodinu posrala a ona mi řekne, že ona si tam nesedne prostě. Tvl říkám si dyť je to jenom 45 minut let a ona tu bude dělat caviky! Takže jsem chodila k pasažérovi po pasažérovi a ptala jsme se jestli by nebyli ochotní si přesednout kvůli té babě. Tak naštěstí tím, že to měl být krátký let, tak to lidi moc neřešili a přesadili se. Hvězda si sedla a byla spokojená a ve mě to vřelo jak v hrnci! Se divím, že mi pára nevycházela z nozder!!! :D Ale tyto situace jsou celkem běžné na letu. Plus se nám chodí muslimové modlit do galley.


Děcka... Opravdu hodně se tu cestuje s dětma. O většině z nich ani nevím, ale některé exempláře no tak to chce hodně silnou dávku trpělivosti. Jeden spratek na cestě do Iránu mě tak lezl na nervy, že jsem se sebou měla co dělat. Byla to holka tak 12 roků, ale taká drzá, že bych ji jednu uvalila a druhou by chytla o okýnko. Evidentně si mě spletla s její osobní služebnou. Kdykoliv jsem prošla uličkou tak něco chtěla, tahala mě za ruku, pokřikovala na mě excuse meeeeee, já chci to, a chci to a tamto... Ok chvilku počkej, teď rozdávám jídlo a pití mě následuje. Tak převrátí oči, že ona to chce hned! No tvl kdybych ji tak mohla říct, že hned se ani pes nevysere!!!! Ale musím se usmát a jít dál. Vyjíždím s vozíkem, že budu uklízet tácky s jídlem. Jedu do předu, protože logicky začínám od začátku a ona jak mě vidí, že jedu s tím vozíkem tak se mi to tam pokusila za jízdy šupnout. Tak Sem jí to vrátila a řekla jsem jí, že ještě na ni nepřišla řada a už jsem se přestala usmívat, protože to už nešlo. Vrchol byl, když jsem nalévala kávu asi dvě řady před ní a ona tam na mě zase povykovala a mávala tam s tím jejím hrnkem. Tak to už jsem se na ni podívala a důrazně jsem jí řekla: "WAIT!" Jinak co se týká kávy, tak tu si v letadle dávají i třeba 5ti leté děcka a to si jako nepřibarvuju jejich věk. Já jsem úplně hleděla, když mi to malé děcko řeklo, že chce kafé. Tak jsem se zeptala jeho matky, jestli jako mu tu kávu mám dát a ona že jo a oni to dokonce opravdu i vypijí :D

Víte ono někdy se nemůžeme pořád jenom usmívat a dělat vše s úsměvem. Na některé pasažéry musíme být prostě důrazní. Jinak to totiž nejde. Když prostě přistáváme a jsme kousek od země, tak je logické, že musíte sedět na místech, protože to přistání kolikrát není  hladké a opravdu je to nebezpečné a oni si vklidu odepnou pás a pošlou svoje děcko na záchod. No tak to opravdu na ně řveme ať si okamžitě sednou, protože v takové situaci není čas na to jim to s úsměvem vysvětlovat co všechno by se jim mohlo stát. A navíc je to na naši zodpovědnost.
Lety do Indie jsou známe pasažérama, kteří chtějí všechno a hlavně chlast. Měla jsem let do Bombaje a opět nezklamali. Lety do Indie bývají téměř vždy plné. Jakmile se všichni usadí, CSM vezme dva osvěžovače vzduchu, jde od začátku kabiny až na konec a stříká na celou kabinu :D je to hrozné, ale prostě jinak to nejde. První servis je vždycky jídlo, vyjedu s jídlem a za mnou jede vozík s pitím. Na tréningu nás učili fráze, které máme používat a slovíčka, které zase rozhodně používat nemáme.

Takže když nabízíme jídlo, měli bychom se zeptat:
Good afternoon sir, would you care for chicken with rice, beef with pasta or vegetarien?

V praxi?
 Chicken, beef or vegetarien for you?

Když jdeme s drinkama, měli bychom se ptát něco jako:
Good afternoon sir, would you care for any beverage? We have sprite, cola, water, juices.....

Praxe?
Any drinks for you?

Na jakoukoliv otázku nemáme odpovídat "sure", ale certainly.

Praxe?
 certainly jsem použila jednou a bez slovíčka "sure" se prostě v letadle neobejdu :D Když nás někdo požádá o vodu, nemáme říkat za minutku jsem u vás, ale že ji přinesete co nejdříve to půjde.. no jaká myslíte, že je praxe? ano správně.. někdy mi dokonce uklouzne, že řeknu, že mu ju donesu za vteřinku :D
No a prostě jedu si tak s tím vozíkem s jídlem a říkám: chicken, lamb or vegetarien a oni kývnou hlavou :D tak se zeptám znova: sir, chicken, lamb or vegetarien, a oni řeknou: yes. :D no tak mu prostě dám to, čeho mám nejvíc a jdu dál, protože to nemá cenu. A samozřejmě ještě dodají, že chtějí whiskey, tak se jim snažím vysvětlit, že mám ve vozíku jenom jídlo, že pití jede za mnou, ale to taky nemá smysl :D Když se rozdá jídlo, pití, tak jdeme s kávou nebo čajem. Tak zase se ptám: tea or coffee for you? odpověď čaj čaj čaj ( to je haluzově v jejich jazyku taky čaj), tak jim dám čaj. Pak jsou pasažéři, kteří vůbec neví na co se jich ptám, když jim nabízím čaj nebo kafé, ale jelikož vidí, že něco prostě nabízím, tak si to vezmou. Jeden chce deku, že je mu zima. Dáte jednomu deku, uvidí to ostatní a chtějí to všichni. Když procházím kabinou, tak ze začátku jsem slyšela na každé excuse me... Ale zase. Jakmile se zastavíte u jednoho, zastaví vás dalších 20. Vím, že by se to nemělo, ale teď když kolikrát procházím kabinou a slyším excuse me, dělám, že neslyším a pádím si to co nejrychleji dozadu.

A úplně nesnáším, když jedu s jídlem a každého se ptám na to co chce. A jelikož já mám celkem výrazný hlas, tak tu nabídku musí slyšet další tři řady napřed. Dojedu s tím vozíkem k nim, stejně tu nabídku ještě zopakuju a oni se na sebe začnou dívat a že strašně jako neví, co si mají dát, na co mají chuť. No tvl, říkám to tu každému a dávno jste se mohli rozmyslet! Tak tam stojím, čekám a hledím na ně, než oni si rozmyslí co chtějí. A úplně nejlepší je, když přijedu s tím vozíkem, týpek se na mě podívá a má sluchátka. Tak mu dám pár vteřin na to, aby si je sundal, než se ho zeptám. On evidentně nepochopí a hledí na mě jak debil, tak se nadechnu zhluboka a zeptám se opět: chicken, lamb or vegetarien for you? Pak si inteligent uvědomí, že mě neslyšel, protože měl sluchátka, tak si je sundá a já se musím zeptat znova! no tvl toto prostě mě vždycky opravdu vytáčí natolik, že to ani nejde popsat :D Jedna ženská se mě zeptala, že jestli nemáme krevety!!!!!!!! :D :D :D no já na ňu hledím a říkám si v duchu: "ku*va a kaviár bys nechtěla?" :D no co jsme nějaká restaurace nebo co? Ne madam, to teda opravdu nemáme!!!!


Jednou jsme letěli do Dubaje, což je let 50 minut. Rozdáte sendviče, a vodu nebo džus v takových kelímkách, potom se to uklízí, a je pomalu přistání. Tak zase jdu a říkám: džus or water. odpověď: sprite. Tak říkám, že teď mu můžu dát buď džus nebo vodu. Sprite až po servisu, když bude čas. Tak si něco vybere. A to je tak celé letadlo. Water or juice? .... Cola! :D Jedna ženská se mě ptala na colu, ale neměla jsem čas jí to prostě přinést a až jsem ho měla, tak jsme už přistávali, tak jsem jí řekla, že se omlouvám, ale že colu jí už nemůžu přinést, protože přistáváme a ona že: ok, tak můžete mi přinést stížnost k vyplnění s vašim jménem? :D usmála jsem se na ni a poprvé jsem řekla: Certainly madam!!!! řekla jsem to CS a tam tam šla, a nakonec žádná stížnost nebyla. No tvl chtěla si na mě stěžovat za to, že jsem ji nedonesla colu, protože jsem tam asi celých 50minut seděla a měla nohy na stole!!!

Další funny story na letu z Dubaje. Letěli jsme ráno a letělo celkem dost kravaťáků no a jeden se mě ptá že: slečno, mohla byste mi pověsit sako? V hlavě mi začalo šrotovat, jak nás to učili na tréningu s těma sakama? Mám si vzít ten jejich boarding pass a strčit to do kapsy toho saka, abych věděla, komu to pak vrátit? Nebo to jen napsat na papírek? No, říkám si, že jedno sako si zapamatuju, že to je pohodička. Tak jsem mu ho vzala. V tu chvíli to uviděli další kravaťáci a že slečnoooo slečnoooo my chceme taky!!!! A jak mi to začali na sebe skládat, tak jsem věděla, že jsem v prdeli :D Všechny saka černé, naházené na sobě a já úplně zmatená. Na konci letu se stalo to, co jsem předpokládala a každému jsem vrátila špatné :D Jakmile jsem to rozdala, jenom jsem slyšela "ding dong, ding dong" :D už na mě zvonili! No trapas jak sviňa a pro příště jsem si řekla, že už žádné saka neberu!

Takový mega bordel jsem ještě nezažila, ale na některých letech to do tohoto stavu nemá daleko :D
Do Dubaje většinou jezdí vzdělaní lidé, takže je to poklidný let a nevypadá to tam jak po prasatech (jako neskutečně smekám před úklidovou službou, která naběhne do letadla a uklidí to tam během 10 min., vůbec jim to nezávidím). Nejčastější dotaz na letech do dubaje je, jestli jim můžu dát sluchátka? I am sorry sir, but headsets are not available on this flight. Většinou to všichni pochopí a řeknou ok. Ale byla tam jedna arabka asi se 4 děckama a ptá se mě na sluchátka. Tak jsem jí řekla to stejné co ostatním a ona na mě úplně vyblafla řekněme dost nepříjemným tónem, že a proč jako?? Madam je to krátký let a není to moje rozhodnutí, omlouvám se. Něco ještě zablafkala a šla jsem pryč. Pak rozdávám jídlo a několik pasažérů si pro své děti objednali child meal. Je to normálně jídlo, akorát je v takovém hezkém boxu s obrázkem, je tam nějaká čokoláda a také kraviny. No tak jsem to rozdala a přijedu na řadu k té žénské a ptám se: chicken or vegetarian sandwich for you madam? A ona na mě spustila, že proč jsem jako jejím děckám taky nedonesla ty dětské boxy s jídlem? Nabrala jsem poslední dávku trpělivosti a usmála jsem se a vysvětlila jsem ji, že takové jídlo si musí předem objednat, to není standard. A ona prej, že jak to má asi vědět a že ona má prostě taky děcka, tak ať jim to donesu a hotovo. No tak už bez úsměvu jsem ji řekla, že víc těch boxů nemám, a že příště ať jde na naše webové stránky, kde si to jídlo může objednat ale momentálně ji můžu nabídnout jenom sandwich, so chicken or vegetarian?




Ono prostě je těžké se na někoho pořád usmívat, snažit se lidem vysvětlovat, mít trpělivost a chovat se profesionálně. Já sama to nedokážu. Vždycky začínám na profesional levelu, ale když se ke mě někdo chová pohrdavě, má mě někde, tak já se podle toho taky začnu chovat. Vím, že i přesto bych měla zachovat úsměv a profesionální přístup, ale jak říkám, ještě to není v mých silách a mám se ještě asi hodně co učit. Neříkám, že se k těm lidem chovám nehezky nebo arogantně! to ne. Ale jsem důrazná a můj úsměv rozdávám ostatním, ale neplýtvám ho na takové lidi se kterýma se někdy setkávám.

Teď to asi vypadá, že to je hrozná práce, co? :D ale nééé, právě na takových zážitcích se potom bavíme s ostatníma letuškama a je to sranda. Nejsou jenom tacoví hrozní pasažéři, akorát právě oni vám nejvíce utkví v paměti. Já jsem jednou měla na letu takové krásné a kupodivu hodné holčičky, které byly nadšené z toho, že letí. Rodiče si je tam pořád fotili a já jsem měla čas, protože boarding byl hrozně pomalý. Tak jsem si k nim klekla a ptám se jich, jestli chtějí fotku v tom našem hatletu s tím modrým šátkem, tak úplně nadšeně, řekli, že joooooooo, tak jsem ho přinesla, rodiče si je pofotili, pak se mi hlásili další ruky, že by taky chtěli foto, tak jsem udělala několika lidem radost a tito pasažéři už po zbytek letu se k vám chovali úplně jinak než možná za jiné situace. Tak jsem byla za nejhodnější paní letušku :) Zítra letím do Londýna konečně! Takže poletím přes Českou republiku. Budu mávat :)



7 komentářů:

  1. čte se to jak pohádka :)) hodně síly do dalších letů :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj skvelé zážitky, prajem aby bolo čo najmenej tých zlých a naopak čo najviac tých skvelých :) Chcela by som sa spýtať ? či si vlastne už aj niečo videla z nejakej krajiny ? Napr. keď letíš do Dubaja, tak hneď idete aj asi naspäť však ? a to isté aj Londýn ? Nemáš žiadnu šancu aj niečo vidieť z toho mesta ? a ešte by ma zaujímalo, či máte aj nejaké zlavy na lety pre príbuzných a pre seba ? Dakujem pekne a drž sa ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, máme i destinace, kde máme ubytování a jsme tam nějakou dobu. Je to různé. Mezi takové destinace patří například Londýn, Bankok, Manila, Frankfurt, Paříž, Trivandrum v Indii.. Takže v těchto destinacích mám třeba 33 hodin, takže je co vidět. Co se týká kratších letů, tak tam většinou je to na otočku. Ale třeba v Dubaji máme let, že tam máme 4 hodky.. Sice je to nic, ale není špatné se procházet po letišti v duty free obchodech. To letiště tam je jak město velké :)
      Co se týká slev, máme letenky za 10% ceny i pro rodiče. Takže je to hodně výhodné :)

      Vymazat
  3. Ahoj Deni,
    veľmi sa mi páči tvoj blog, píšeš strašne zaujímavo :) Vždy sa veľmi teším na tvoj ďalší príspevok, len tak ďalej :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ty lety s Indama ti vůbec nezávidím, já jsem s jedním sdílela byt a taky jsem myslela, že smrady padnu.. A to se normálně sprchoval každej den...

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Deni, moc hezke cteni, dekuji. Rada bych se zeptala, vy muzete mluvit o tom co se deje na palube? Vim, ze emirates to maji vyslovne ve smlouve ze nemohou ventilovat nic...v kazdem pripade, tvuj blog je o to zajimavejsiii:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Susan,
      nevím o tom, že by měli Emirates něco takového ve smlouvě. Já čtu blog jedné letušky co pracuje pro Emirates a troufnu si říct, že já se oproti ní krotím teda :D a to ona ho píše už dost dlouho a pracuje už v první třídě a nikdy o problémech nepsala. My si samozřejmě musíme taky dávat pozor co, kde a kam pošlem... Ale jedná se spíš o fotky a o komenty o společnosti pro kterou pracujeme. Jsi zaměstnanec a nesmíš logicky nijak poškozovat leteckou společnost pro kterou pracuješ. Ale nějaký blog psaný v češtině si myslím, že je moc nevzrušuje. Museli by si ho nechat přeložit a to je moc práce :D navíc jsme pod neustálým monitoringem - i můj facebook (bohužel) a posílám tam i odkazy na můj blog a do dneška si mě kvůli tomu nikdo nikam nezavolal a nic mi nikdo neřekl, což se o mém facebooku říct nedá :D :D :D
      a btw, myslím si, že kdyby to opravdu bylo zakázané, tak neexistuje jediný blog letušky, ale jak můžeš vygooglit, je jich celkem hodně :)

      Vymazat